Řád Bílého lva pro Zdenu a Josefa (1990)
Čtvrtého května 1990 přijal president republiky Václav Havel manžele Škvorecké na Pražském hradě. Josefu a Zdeně Škvoreckým předal prezident republiky nejvyšší československé vyznamenání Řád Bílého lva, za to, že v Kanadě vydávali od roku 1971 české a slovenské knihy v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Škvorečtí předali presidentu Havlovi kompletní vydání knih z nakladatelství. Paradoxem je, že sehnat všechny tituly nebylo jednoduché ani pro nakladatele. Ti s takovou to eventualitou nepočítali. Knihy se vytiskly a prodávaly, až už žádná nebyla. A tak nastalo shánění po věrných čtenářích v Kanadě, aby nakonec vše dobře dopadlo a Václav Havel byl zřejmě jediným člověkem na světě, který měl všechny tituly tohoto nakladatelství. Po této oficiální části programu si president Škvorecké odvedl do své pracovny.
„BYLA JSEM ZASKOČENA,“ svěřila se Salivarová – Škvorecká na tiskovce, která následovala po včerejším přijetí spisovatelské a manželské dvojice z Toronta na Pražském hradě, kde jim prezident V. Havel udělil řády Bílého lva, nejvyšší československé vyznamenání cizím státním příslušníkům.„Slyšeli jsme, že by snad toto vyznamenání měl dostat Josef, jenže jsme těm zvěstem nevěřili – vždyť on nikdy nebojoval a nestřílel. A když jsem pak u pana prezidenta viděla na stole krabičky dvě, říkala jsem si v duchu: Jsem žena, a to přece nemůže být pro mne!“ Také J. Škvorecký se přiznal, že jej takové ocenění ani nenapadlo. „V Torontu jsme se dozvěděli, že řád získal profesor Krajina. To je ovšem veliká osobnost a hrdina odboje. Ale dostat jej vlastně za čtení rukopisů, což mne navíc velice zajímá…… „Prezidentův mluvčí M. Žantovský komentoval včerejší událost jednoznačně: „Není žádný velký rozdíl mezi zásluhami Škvoreckých a profesora Krajiny o náš stát. I v jejich případě šlo o určitý druh boje, jenže se to obešlo bez krveprolití „. Pochopitelně tím měl na mysli spisovatelskou a nakladatelskou práci manželské dvojice, která po dvacet let v torontském nakladatelství byla „světýlkem české literatury“.
Skalková Olga: NENAPADLO JE TO! Svobodné slovo 1990, 5. 5.
